Slovo autora pomníku Franze Kafky, Jaroslava Róny
Proč jsem volil tuto symboliku?
Považuji za nutné podat určité vysvětlení myšlenkového zázemí mého návrhu.Přiznám se, že jsem zprvu nabyl názoru, že požadované zadání v zásadě nejde vyřešit. Cítil jsem, že většina interpretací K-ova díla a symbolika užívaná ve spojitosti s jeho osobností mně nevyhovuje a zdá se mi poněkud zavádějící. Avšak která interpretace zavádějící a nepřesná ve spojitosti s ním není? Vždyť taková nakonec byla i podstata a možná i záměr jeho tvorby. Poté, co jsem se již podruhé v životě hlouběji ponořil do jeho tvorby, nabyl jsem dojmu, že jsem teprve teď vše správně pochopil. Jaký však budu mít dojem při setkání s ním za deset let?Jistě stejný. Řekl jsem si, že je třeba řešit úkol trochu z nadhledu, trochu s humorem a zároveň velmi otevřeně, jinak se v tom utopím.Symbol musí být takový, aby dovoloval neustálou proměnu interpretace.V Kafkově tvorbě i názorech i v názorech jeho známých a přátel na něho jsem začal tušit cosi podstatného. Jedná se o jakési zástupné J, které si K. přál , aby tu a tam (možná stále) žilo za něho. Aby tíhu skutečného života nesl na bedrech zástupný K. a on , K. skutečný , bude pouze pozorovatelem, komentátorem. Zároveň je zde obdiv smíšený s odporem k silnému a necitlivému otci. Všude v jeho textech lze vyčíst neodbytnou hrdinovu touhu komusi se vlichotit, k někomu se připojit, nestálá obava, jak on sám bude posuzován úspěšnějším a schopnějším i nebezpečnějším kýmsi. Je zde ono dobrovolné vnitřní ghetto, z něhož K. chce i nechce uniknout. (Samozřejmě že vím, jak kusé a zjednodušené se budou zdát tyto úvahy ve srovnání s tisíci kafkovskými texty, ale já zde pouze naznačuji směr mého přemýšlení o zadaném úkolu) Klíčový text pro inspiraci k mému symbolu byl " Popis jednoho zápasu ". Věděl jsem již, že musím v sousoší ztvárnit ono K-ovo rozdvojení. Dokonce jsem již přišel na způsob jeho ztvárnění. Prázdný oblek - jenž je však naplněn neskutečnou a silnou imaginární postavou. S ním se nejprve vedl za ruku subtilní K. Když jsem však v četbě přišel k pasáži, kde se k-ovský hrdina vyhoupne na ramena svého, do té doby adorovaného známého a jede na něm jako na koni krajinou, kterou si za jízdy vytváří - pochopil jsem, že to je ono. Lepší symbol jsem si nemohl vymyslet:K. mi ho sám nabídl. Cituji: " A již jsem vyskočil jedním švihem - jako by to nebylo poprvé - svému známému na ramena a údery pěstí jsem ho přiměl k lehkému klusu." Najednou tu bylo něco do té doby nečekaného - vzpoura - moment, kdy K. najednou není opodál, neznámý, nenápadný. Zároveň však tato symbolika nabízí řadu jiných vysvětlení než pouhou ilustraci textu. Obří prázdný oblek může být zároveň onen neuchopitelný svět, s nímž K. (a my všichni) zápolí a pomocí psaní je i jemu umožněno podílet se na jeho spádu.K. může být zároveň unášen, zatímco si myslí, že ho řídí a ukazuje mu pohybem cestu. Nebo ho naopak skutečně řídí - onen slabý človíček svou obrovskou schopností vcítění. Nechci svými interpretacemi zužovat prostor pro jiná vysvětlení, ale nabízím zde pouze odrazové body pro uvažování o symbolice mého návrhu. Zároveň si myslí, že je důležitá určitá komičnost a podivná strnulost, jež také v K-ových dílech čouhá z každé věty. V neposlední řadě si myslím, že můj návrh navazuje alespoň zdánlivě na tradici figurálních pomníků, ale tak trochu ji zesměšňuje a staví ji na hlavu. Vždy jsem upřednostňoval bronzové sochy. Jsou trvanlivé, odolávají počasí i vandalům. Dají se snadno ošetřit i opravit. Věřím, že moje dílo by se klidně mohlo stát populárním poutním místem ctitelů Kafkova díla z celého světa.
Považuji za nutné podat určité vysvětlení myšlenkového zázemí mého návrhu.Přiznám se, že jsem zprvu nabyl názoru, že požadované zadání v zásadě nejde vyřešit. Cítil jsem, že většina interpretací K-ova díla a symbolika užívaná ve spojitosti s jeho osobností mně nevyhovuje a zdá se mi poněkud zavádějící. Avšak která interpretace zavádějící a nepřesná ve spojitosti s ním není?
