Pomník Franze Kafky

"….A již jsem vyskočil - jedním švihem, jako by to nebylo poprvé - svému známému na ramena a údery pěstí do zad jsem ho přiměl k lehkému klusu….." (Franz Kafka - Popis jednoho zápasu)

Pomník Franzi Kafkovi byl odhalen 4. prosince 2003. Bronzová plastika od sochaře Jaroslava Róny připomíná jednoho z největších světových spisovatelů a slavného Pražana. Je umístěna mezi kostelem sv. Ducha a Španělskou synagogou. Socha je 3,75 m vysoká a váží 700 kg. Odlila ji dílna Bronzířská slévárna Miloše Vacka. Autorem návrhu architektonického řešení je Jaroslav Róna a jeho realizace vznikla ve spolupráci s architektonickým studiem Davida Vávry. Vybudování pomníku Franzi Kafkovi je projektem Společnosti Franze Kafky. Podařilo se jej úspěšně dokončit po čtyřech letech, za finanční a organizační spolupráce s Městskou částí Praha 1, hlavním městem Prahou a Nadací Nova. Odhalení pomníku se uskutečnilo v roce 120. výročí narození básníka.

Myšlenka na vybudování pomníku vznikla při jednáních ve Společnosti Franze Kafky hned krátce po jejím vzniku v roce 1990. Vydání díla Franze Kafky v českém překladu, zřízení mezinárodní literární ceny nesoucí Kafkovo jméno a vybudování Kafkova pomníku jsou tři ze stěžejních úkolů, které si Společnost Franze Kafky uložila (zbývá vydat poslední tři svazky edice Dílo Franze Kafky). Myšlenka na pomník nabyla konkrétní podoby poté, co byl projekt podpořen společností Praha - Evropské město kultury 2000. V tomto roce se uskutečnila výtvarná soutěž, výstava návrhů (v Galerii Franze Kafky na Staroměstském náměstí) a k výstavě byl vydán katalog.

Výtvarné soutěže se na výzvu Společnosti Franze Kafky účastnilo sedm předních českých výtvarníků: Nikos Armutidis, Jan Hendrych, Jan Koblasa, Stefan Milkov, Karel Nepraš, Jaroslav Róna a Olbram Zoubek. (Výtvarné návrhy vzešlé ze soutěže jsou nyní umístěny v prostorách Společnosti Franze Kafky, v místnosti, kde je uložena Kafkova knihovna). Všichni umělci obdrželi fotografie vybrané lokality a základní kritéria soutěže. Návrhy posuzovala ve dvou kolech jedenáctičlenná odborná porota složená z kunsthistoriků a zástupců Společnosti Franze Kafky, Magistrátu hl. města Prahy a Městské části Praha 1. Členové jury byli Jaromíra Eismannová, Kurt Gebauer, Karel Hejtmánek, Bohuslav Holý, Magdalena Juříková, Josef Kroutvor, Ladislava Pošvová, Jiří Šetlík, Jan Vít, Petr Wittlich a Vladimír Železný. Ve druhém kole hodnocení byl vybrán návrh Jaroslava Róny. Hlasovalo pro něj osm z jedenácti porotců, u ostatních byl na druhém nebo nejvýše na třetím místě.

Místo, kde pomník stojí - parčík mezi chrámem sv. Ducha a Španělskou synagogou - bylo zvoleno ve spolupráci s představiteli institucí, které nesou odpovědnost v urbanistických otázkách. Uvažovalo se ještě o třech dalších lokalitách: místě vedle hotelu Intercontinental, kde je nyní parkoviště a kde dříve stával dům, ve kterém Kafkovi bydleli; o náměstíčku před začátkem Dlouhé ulice a konečně o místě, kde se stýkají ulice Dušní, Vězeňská a V Kolkovně a kolem něhož vede kruhový objezd. Z řady hlavně technických, ale i ideových důvodů bylo voleno dané místo.

Zmenšený odlitek Kafkova pomníku rovněž z bronzu symbolizuje Mezinárodní literární Cenu Franze Kafky, kterou od roku 2001 pořádá Společnost Franze Kafky spolu s hlavním městem Prahou. Jejími laureáty a tedy vlastníky sošky jsou dosud spisovatelé Philip Roth, Ivan Klíma, Péter Nádas, Elfriede Jelinek a Harold Pinter.

SLOVO AUTORA POMNÍKU FRANZE KAFKY, JAROSLAVA RÓNY

Proč jsem volil tuto symboliku?

Považuji za nutné podat určité vysvětlení myšlenkového zázemí mého návrhu.Přiznám se, že jsem zprvu nabyl názoru, že požadované zadání v zásadě nejde vyřešit. Cítil jsem, že většina interpretací K-ova díla a symbolika užívaná ve spojitosti s jeho osobností mně nevyhovuje a zdá se mi poněkud zavádějící. Avšak která interpretace zavádějící a nepřesná ve spojitosti s ním není? Vždyť taková nakonec byla i podstata a možná i záměr jeho tvorby. Poté, co jsem se již podruhé v životě hlouběji ponořil do jeho tvorby, nabyl jsem dojmu, že jsem teprve teď vše správně pochopil. Jaký však budu mít dojem při setkání s ním za deset let?Jistě stejný. Řekl jsem si, že je třeba řešit úkol trochu z nadhledu, trochu s humorem a zároveň velmi otevřeně, jinak se v tom utopím.Symbol musí být takový, aby dovoloval neustálou proměnu interpretace.V Kafkově tvorbě i názorech i v názorech jeho známých a přátel na něho jsem začal tušit cosi podstatného. Jedná se o jakési zástupné J, které si K. přál , aby tu a tam (možná stále) žilo za něho. Aby tíhu skutečného života nesl na bedrech zástupný K. a on , K. skutečný , bude pouze pozorovatelem, komentátorem. Zároveň je zde obdiv smíšený s odporem k silnému a necitlivému otci. Všude v jeho textech lze vyčíst neodbytnou hrdinovu touhu komusi se vlichotit, k někomu se připojit, nestálá obava, jak on sám bude posuzován úspěšnějším a schopnějším i nebezpečnějším kýmsi. Je zde ono dobrovolné vnitřní ghetto, z něhož K. chce i nechce uniknout. (Samozřejmě že vím, jak kusé a zjednodušené se budou zdát tyto úvahy ve srovnání s tisíci kafkovskými texty, ale já zde pouze naznačuji směr mého přemýšlení o zadaném úkolu) Klíčový text pro inspiraci k mému symbolu byl " Popis jednoho zápasu ". Věděl jsem již, že musím v sousoší ztvárnit ono K-ovo rozdvojení. Dokonce jsem již přišel na způsob jeho ztvárnění. Prázdný oblek - jenž je však naplněn neskutečnou a silnou imaginární postavou. S ním se nejprve vedl za ruku subtilní K. Když jsem však v četbě přišel k pasáži, kde se k-ovský hrdina vyhoupne na ramena svého, do té doby adorovaného známého a jede na něm jako na koni krajinou, kterou si za jízdy vytváří - pochopil jsem, že to je ono. Lepší symbol jsem si nemohl vymyslet:K. mi ho sám nabídl. Cituji: " A již jsem vyskočil jedním švihem - jako by to nebylo poprvé - svému známému na ramena a údery pěstí jsem ho přiměl k lehkému klusu." Najednou tu bylo něco do té doby nečekaného - vzpoura - moment, kdy K. najednou není opodál, neznámý, nenápadný. Zároveň však tato symbolika nabízí řadu jiných vysvětlení než pouhou ilustraci textu. Obří prázdný oblek může být zároveň onen neuchopitelný svět, s nímž K. (a my všichni) zápolí a pomocí psaní je i jemu umožněno podílet se na jeho spádu.K. může být zároveň unášen, zatímco si myslí, že ho řídí a ukazuje mu pohybem cestu. Nebo ho naopak skutečně řídí - onen slabý človíček svou obrovskou schopností vcítění. Nechci svými interpretacemi zužovat prostor pro jiná vysvětlení, ale nabízím zde pouze odrazové body pro uvažování o symbolice mého návrhu. Zároveň si myslí, že je důležitá určitá komičnost a podivná strnulost, jež také v K-ových dílech čouhá z každé věty. V neposlední řadě si myslím, že můj návrh navazuje alespoň zdánlivě na tradici figurálních pomníků, ale tak trochu ji zesměšňuje a staví ji na hlavu. Vždy jsem upřednostňoval bronzové sochy. Jsou trvanlivé, odolávají počasí i vandalům. Dají se snadno ošetřit i opravit. Věřím, že moje dílo by se klidně mohlo stát populárním poutním místem ctitelů Kafkova díla z celého světa.

S úctou
Jaroslav Róna